12. den
Údolí Viñales
Výlet do romantického údolí

Chvíli jsme přemýšleli nad strávením jedno nebo dvou dní v údolí Viñales, což je po Havaně hned druhý z TOP bodů, které nemůžete při návštěvě Kuby vynechat. Bohužel z nedostatku času jsme se rozhodli, že si zaplatíme turistický výlet z Havany.

Na informacích pro turisty nás směřují do 5 hvězdičkového hotelu v centru Havany, kde si prý zajistíme lehce výlet do tohoto údolí. Do hotelu se vydáme a očekáváme horentní sumu, ale překvapivě je to snesitelná částka.

Z Havany je to do  Viñales pár hodin autobusem, v ceně máme i oběd a návštěvu jeskyně a továrny na rum. Řidič něco zamumlá do mikrofónu a vyráží se. Výhledy z autobusu jsou plné malých a starých baráčků, nadměrné množství středně velkých bílých ptáků a abnormální počet koní, u kterých nevíte jestli jsou volní a nebo jen nesmyslně přivázáni u silnice.

Prohlídka rumárny se nějak moc nepodobá návštěvě plzeňského pivovaru. Spíš se podobá návštěvě chalupy zesnulé prababičky, kterou v tomhle stavu  prostě už neprodáte (chalupu, ne prababičku!). Tři místnosti, v jedné s přístrojem na stáčení rumu, v druhé pár sudů rumu a třetí už je veselejší, tam nám nalévají ochutnávky několika druhů kubánské lihoviny. Rum s vděčností vdechneme, nádobu Propinas (dýška) zálesácky ignorujeme, vcucneme se zpět do autobusu s dalšími 50 turisty a jede se dál.

Konečně v údolí. Krásný. Nádherný. Dech beroucí. Objevujeme se na vyhlídce, která trochu  připomíná balkón hotelu nebo restaurace.

 

 

 

Prohlídka rumárny se nějak moc nepodobá návštěvě plzeňského pivovaru. Spíš se podobá návštěvě chalupy zesnulé prababičky, kterou v tomhle stavu  prostě už neprodáte (chalupu, ne prababičku!). Tři místnosti, v jedné s přístrojem na stáčení rumu, v druhé pár sudů rumu a třetí už je veselejší, tam nám nalévají ochutnávky několika druhů kubánské lihoviny. Rum s vděčností vdechneme, nádobu Propinas (dýška) zálesácky ignorujeme, vcucneme se zpět do autobusu s dalšími 50 turisty a jede se dál.

 

 

 

vinales-09-text Kuba<br> kapitola 6

Konečně v údolí. Krásný. Nádherný. Dech beroucí. Objevujeme se na vyhlídce, která trochu  připomíná balkón hotelu nebo restaurace.

vinales-01-text Kuba<br> kapitola 6

Já si dávám piñacoládu. Na Kubě není neobvyklé, že vás nechají nalít si množství alkoholu dle vlastního uvážení. Vychutnáváme si výhled na úžasně zelené údolí, které svou hloubkou vytváří iluzi vidění skrze 3D brýle. Do toho hraje živá kapela, sem tam projde osůbka s Propinas pro kapelu a já si k tomu vychutnávám piñalkoholádu, co by poslala do kolen i mého dědu.

A tady bychom mohli udělat malou odbočku k tomu, co dostalo do kolen mého dědu. Protože rum a jedno pětipivo to nikdy nezvládlo.

Co poslalo do kolen mého dědu

Představte si 2metrového 50ti letého chlapíka v zapadlé české vesničce na dvorku svého, svýma rukama postaveného, baráčku. Na pozadí chlívek pro pár prasat a jak se patří podomácku vyrobená králíkárna, sem tam proběhne krůta. V jedné ruce topůrko od velké sekyry, v druhé ruce obézní králíček, jenž nadšeně vyhlíží blížící se světlo na konci tunelu. Před ním stojím já v mé osmileté verzi a smutnýma očima vysílám signál, že už je čas. Že už jsem připravený. Děd se nadechne a podává mi topůrko.

A to je příběh co dostalo mého dědu do kolen a králíka na svobodu.

Zpět do Viñales …

Údolí jsme viděli, tak hurá zpátky do chřtánu autobusu a vyrážíme k počmáraný skále a na oběd do restaurace, která je přesně před tímto veledílem.

 

vinales-04 Kuba<br> kapitola 6

 

 

Hned dostáváme do ruky welcome drink. Tahle piñacoláda naopak žádný alkohol neskýtá a nebo už to nejsem schopný ropoznat. Péťa na welcome drink chuť nemá, ale je to zadarmo ne a jsme Češi Máňo, tak to do sebe klopím vzápětí já.

Vyluxujeme oběd z talířů, zbytky krmíme kolem se potulující psy, dezertu v podobě rozpláclého pudingu na mělkém talíři nedůvěřujeme, ale šup tam s ním. A to by bylo, aby nebylo. Stejně jako každý den na Kubě pro nás mají připravenou ťafku. Číšníci začínají kasírovat welcome drinky a samozřejmě je jeden za kilčo. To rozčílí polovinu zájezdu, ale nakonec všichni se sklopenými ocasy platíme. Konzultace s organizátory zájezdu nepomáhá. Pamatujete si jak mumlal něco řidič po ránu do mikrofónu? To byla informace o tom, že za cca 5 hodin při obědě ty drinky na začátku, nejsou v ceně.

Vyrážíme do jeskyně. Malůvky neandrtálců a projížďka jeskyní řekou na lodičce je fajn. Odfrkneme si na trávě a čumákujeme na probíhající stavbu bambusových obydlí.

 

vinales-05 Kuba<br> kapitola 6

 

Poslední zastávka je na tabákové farmě. Koukáme na pána jak před námi doutníky balí jeden za druhým a kupí je do balíčku po 10ti. Jeden balíček za 10 CUCů (250 Kč) pro mě, druhý pro Péťu, šup do baťůžku, pár fotek pro maminku, očmuchání sušárny a zpátky do autobusu.

vinales-17-text Kuba<br> kapitola 6

Po cestě zpět do Havany míjíme několik desítek koňských povozů, které závodí na dálnici. Zabírají kompletně oba pruhy silnice a veškeré troubení okolních vozidel ignorují a v klidu si to pádí 30 km/h jako by se na Kubě nechumelilo. Ten pohled na ně se mi vryl do paměti stejně jako samotné Viñales.

 

Dali byste si piñacoládu?